Pokud znáte poezii Jiřího Žáčka, pak víte, že je plná zdánlivých kontrastů. Něžná i krutá, snivá i živoucí, sladká i pochmurná, plná lásky i skosená smrtí, brilantně rytmická, do slangu, do hrobu… A teď v ní o něco víc než kdy jindy vyhrává jazz. V tónech C a D zní jasně výzva básníka – Carpe diem! S CDčkem přiloženým k Žáčkově knížce šansonů to není rada vůbec bláhová, protože z ní zhudebněné básně lákají k protančení života, byť s lehkým gellnerovským nádechem v basu.
top of page
bottom of page